Autor: Franziska Gehm
Originální název: Tränen engel
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 192
Oficiální anotace:
Existuje pouze
den. Uplynulá noc není a nikdy nebyla...
Na dřevěném ostrůvku uprostřed jezera je nalezena pobodaná dívka. Nikdo netuší, kdo mohl šestnáctileté Floře tak ublížit. Policie objeví spoustu stop, přesto se jí nedaří pachatele dopadnout. Opravdu si Flora z noci, kdy byla napadena, nic nepamatuje? Nebo snad mlčí úmyslně?
Na dřevěném ostrůvku uprostřed jezera je nalezena pobodaná dívka. Nikdo netuší, kdo mohl šestnáctileté Floře tak ublížit. Policie objeví spoustu stop, přesto se jí nedaří pachatele dopadnout. Opravdu si Flora z noci, kdy byla napadena, nic nepamatuje? Nebo snad mlčí úmyslně?
Stručný děj
Na starém molu u Telpenského jezera najde náhodný
kolemjdoucí mladou Floru. Ta leží v kaluži krve a pobodaná na mnoha
místech. Flora naštěstí útok přežije, ale nepamatuje si vůbec nic. Policie nemá
žádnou stopu ani svědky. Jediným podezřelým je uprchlík z Telpenské
věznice, kterému se podařilo pláchnout v tu samou noc, kdy byla napadena
Flora. Všichni obyvatelé městečka jsou přesvědčeni, že to udělal on. Až na
policejního důstojníka Sälzera, kterému se nezdá, že by byl případ takhle
jednoduchý.
Názory a dojmy
Tahle kniha mě zaujala hlavně obálkou, která je jednoduchá,
ale dokáže zaujmout. Po dočtení Mrazivého léta, mě tyhle německé thrillery moc
nezaujaly, ale řekla jsem si, že si ještě zaslouží šanci. Tak jsem se vrhla do
téhle knihy, ale opět mě německé thrilleru nepřesvědčily.
Už od první strany jsme uprostřed dění - jsme ušetřeni zdlouhavého
čekání na pachatele - pak následuje rozsáhlé pátrání – vyslýchání svědků a
hledání stop. Postupně jsme svědky odkrývání jednotlivých dílečků velké
skládačky, přestože má kniha pouze necelých dvě stě stran.
Jak už jsem se zmínila, knížka je poměrně útlá, napsaná
plyně a jednoduše. Přesto mi trvalo, než jsem knihu přelouskala – neměla jsem
potřebu číst pořád a klidně jsem knihu odložila na několik dní bez sebemenšího
nutkání se znovu začíst. Nebylo to tím, že by byl špatný děj, jen mi přišel
nepropracovaný, kdyby se autorka více zamyslela a rozepsala, líbila by se mi
víc. Vždyť konec mě natolik šokoval asi jako žádný jiný, protože při určení
pachatele jsem byla vedle jak ta jedle, ani jednou jsem na něj nepomyslela, ale
stejně nemůžu říct, že by byla kniha víc jak průměrná.
Taky se mi moc nelíbil autorčin styl psaní. Nebo spíš čtení těch normálních částí, protože výslechy mě bavily a vždycky jsem se na ně těšila.
Ale dějové části nebo normální pohledy vypravěče (nevím, jak to přesně
pojmenovat) mi přišly divné, pro mě autorka popisovala úplně zbytečné věci,které jsem vědět nepotřebovala a úplně bych se bez nich obešla.
Navíc jsem si neoblíbila žádnou postavu, protože kniha je
tak tenká, že jsem je nestihla poznat. Dokonce jsem si musela vyhledat jméno
hlavní hrdinky a to už o něčem vypovídá. Nejvíce mi uvízla v paměti Trixie,
která ukázala, že je bezvadnou kamarádkou a udělala na mě větší dojem než hlavní
postava.
Hodnocení
Každopádně se jedná o oddychové čtení, které bych si vzala k vodě,
když bych chtěla prostě vypnout a jen číst. Rozhodně nečekejte bombu, která by
se mohla měřit se severskými autory nebo Karin Slaughter. Myslím, že by tuhle
knihu mohli ocenit mladší čtenáři, kteří s příběhy tohohle rázu teprve
začínají.
Na knihu mám stejná názor. :)
OdpovědětVymazat