Chladné ostří

Autor: Franziska Gehm

Originální název: Tränen engel

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 192

Oficiální anotace:

Existuje pouze den. Uplynulá noc není a nikdy nebyla...
Na dřevěném ostrůvku uprostřed jezera je nalezena pobodaná dívka. Nikdo netuší, kdo mohl šestnáctileté Floře tak ublížit. Policie objeví spoustu stop, přesto se jí nedaří pachatele dopadnout. Opravdu si Flora z noci, kdy byla napadena, nic nepamatuje? Nebo snad mlčí úmyslně?

Stručný děj

Na starém molu u Telpenského jezera najde náhodný kolemjdoucí mladou Floru. Ta leží v kaluži krve a pobodaná na mnoha místech. Flora naštěstí útok přežije, ale nepamatuje si vůbec nic. Policie nemá žádnou stopu ani svědky. Jediným podezřelým je uprchlík z Telpenské věznice, kterému se podařilo pláchnout v tu samou noc, kdy byla napadena Flora. Všichni obyvatelé městečka jsou přesvědčeni, že to udělal on. Až na policejního důstojníka Sälzera, kterému se nezdá, že by byl případ takhle jednoduchý.

Názory a dojmy

Tahle kniha mě zaujala hlavně obálkou, která je jednoduchá, ale dokáže zaujmout. Po dočtení Mrazivého léta, mě tyhle německé thrillery moc nezaujaly, ale řekla jsem si, že si ještě zaslouží šanci. Tak jsem se vrhla do téhle knihy, ale opět mě německé thrilleru nepřesvědčily.

Už od první strany jsme uprostřed dění - jsme ušetřeni zdlouhavého čekání na pachatele - pak následuje rozsáhlé pátrání – vyslýchání svědků a hledání stop. Postupně jsme svědky odkrývání jednotlivých dílečků velké skládačky, přestože má kniha pouze necelých dvě stě stran.

Jak už jsem se zmínila, knížka je poměrně útlá, napsaná plyně a jednoduše. Přesto mi trvalo, než jsem knihu přelouskala – neměla jsem potřebu číst pořád a klidně jsem knihu odložila na několik dní bez sebemenšího nutkání se znovu začíst. Nebylo to tím, že by byl špatný děj, jen mi přišel nepropracovaný, kdyby se autorka více zamyslela a rozepsala, líbila by se mi víc. Vždyť konec mě natolik šokoval asi jako žádný jiný, protože při určení pachatele jsem byla vedle jak ta jedle, ani jednou jsem na něj nepomyslela, ale stejně nemůžu říct, že by byla kniha víc jak průměrná.

Taky se mi moc nelíbil autorčin styl psaní. Nebo spíš čtení těch normálních částí, protože výslechy mě bavily a vždycky jsem se na ně těšila. Ale dějové části nebo normální pohledy vypravěče (nevím, jak to přesně pojmenovat) mi přišly divné, pro mě autorka popisovala úplně zbytečné věci,které jsem vědět nepotřebovala a úplně bych se bez nich obešla.

Navíc jsem si neoblíbila žádnou postavu, protože kniha je tak tenká, že jsem je nestihla poznat. Dokonce jsem si musela vyhledat jméno hlavní hrdinky a to už o něčem vypovídá. Nejvíce mi uvízla v paměti Trixie, která ukázala, že je bezvadnou kamarádkou a udělala na mě větší dojem než hlavní postava.

Hodnocení

Každopádně se jedná o oddychové čtení, které bych si vzala k vodě, když bych chtěla prostě vypnout a jen číst. Rozhodně nečekejte bombu, která by se mohla měřit se severskými autory nebo Karin Slaughter. Myslím, že by tuhle knihu mohli ocenit mladší čtenáři, kteří s příběhy tohohle rázu teprve začínají. 

• Na závěr bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Děkuji!
• Zdroj obrázků: weheartit