sobota 22. června 2013

Večeře s vampýrem


Autor: Abigail Gibbs
Originální název: Dinner With a Vampire
Série: Temná hrdinka
Díl: první
NakladatelstvíKnižní Klub
Počet stran: 480

Oficiální anotace:
Vzrušující paranormální román zasazený v Londýně a zalidněný nezapomenutelnými postavami, mezi nimiž se rozvíjí navzdory okolnostem něco jako láska...
Když Violet Leeová cestou z večírku narazí na okouzlujícího a přitom děsivého vampýra Kaspara Varna, začne tak pro ni nebezpečná dobrodružná cesta, jakou si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. Vzájemná přitažlivost mezi Kasparem a Violet se nedá popřít a zdá se, že nedokážou odolat své touze – ale za jakou cenu?

Stručný děj

Jednoho večera se stane Violet svědkem několikanásobné vraždy a než se stačí schovat, zahlédne ji jeden z útočníků a aby bylo zachováno jejich tajemství, je Violet unesena do jejich sídla. V zajetí se Violet dozví, že její únosci jsou upíři a nebude lehké se odtamtud dostat pryč, ale stále má naději ve svého otce, který je významný politik, že jí z téhle šlamastiky dostane, aniž by vyšla dveřmi jako upírka nebo nohama napřed. Ale během čekání se bude muset mít na pozoru, hlavně před výbušným Kasparem, aby se záchrany vůbec dočkala.

„Ty pořád nechápeš, že ti na místě můžu zlomit vaz a celou vysát. Ty nechápeš, jakou práci nám dá vidět v tobě živou bytost, ne jídlo. Vnímat tě jako sobě rovnou, i když k tomu máš hodně daleko.“
„A ty nechápeš, že jsem člověk, který myslí a cítí,“ vydechla jsem.

Postavy

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Violet, která je unesena do doupěte upírů. Ze začátku se může zdát jako divoká, drzá holka, která se nenechá jen tak vyvést z míry, má na každou poznámku vtipnou odpověď a musí mít poslední slovo. Ale v průběhu čtení jsem se několikrát zamyslela, jestli čtu stále o jedné a té samé Violet, protože najednou brečela kvůli maličkostem a potřebovala někoho za zadkem, aby jí kryl záda. Chápu, že jako zajatec musela být pod velkým tlakem, ale opravdu mi přišla jako rozdvojená osobnost – jednu chvíli fňuká a ještě se slzami v očích je pořádně uštěpačná a tvrdohlavá.

Druhou hlavní postavou je Kaspar, který Violet unesl, a nadělal mi v hlavě stejnou paseku jako Violet. Jednou se choval jako zmetek, který je odhodlaný Violet ublížit ne-li ji zabít a vzápětí byl jako beránek. Ani teď pořádně nevím, co si o něm myslet a žádný hlubší dojem na mě neudělal.

„Nevěděl jsem, že máme vztah.“
„Kaspare, obtěžoval ses někdy tím, že by ses kouknul na Facebook?!“ zaječela nepříčetně. „Mám ve statusu, že jsem ve vztahu s tebou!“

Názory a dojmy

Už před nějakým časem se kniha objevila v mém hledáčku (hlavně kvůli krásné obálce) a chtěla jsem si ji přečíst, a proto jsem měla obrovskou radost, když jsem knihu vyhrála a přišla mi domů. Jenže teď po dočtení jsem rozpolcená a možná trochu zklamaná, ale přesto jsem knihu nemohla několik dnů dostat z hlavy a svým způsobem se mi velmi líbila.

Knihu napsala mladá autorka z Anglie, která začala psát knihu (tehdy ještě jako povídku) ve svých patnácti letech na webových stránkách pod přezdívkou Canse12. Možná díky mladému věku autorky je příběh zvláštní. Na jednu stranu je v něm spoustu originality – líbilo se mi, jak autorka pojala upíry, že se z postav nesnažila dělat přehnané svatoušky -, ale na druhou stranu bylo v příběhu tolik klišé, že jsem kolikrát zůstala jen zírat.

Celá kniha je rozdělena do kapitol, které jsou z pohledu Violet nebo Kaspara, ale vyprávění Violet značně převažuje. Za střídání pohledů jsem byla docela vděčná, protože jsem lépe pochopila myšlení Kaspara, hierarchii upírů a celkově to bylo příjemné a zajímavé čtení.

Většina děje se točí kolem Violet a jejího odmítání se stát upírkou, což bylo ze začátku zajímavé, ale když už jsem byla za polovinou knihy a nic jiného se neřešilo, už mě to tolik nebavilo. Celkově kniha je dost zdlouhavá a některé pasáže bych klidně vynechala a čtenář by se bez nich v klidu obešel. Až k úplnému konci se věci daly do pohybu a začalo se něco pořádně dít, až jsem byla zakončená (samozřejmě příjemně), ale konec mě tak trochu zklamal, doufala jsem, že se toho více rozřeší a můžeme jen doufat, že se vysvětlení dočkáme v dalším dílu.

Ale poslechl a položil si upíří chrup na dlaň. Zkoumal jejich délku, dloubal do nich prsty. „Lidi jsou pitomý. S takhle dlouhýma zubany by ses přece nenajedla.“
„Žárlíš, protože je máš malý.“

Hodnocení

Kniha má dobrý nápad, i když to autorka napsala obsáhleji a vycpala nudnější chvilkami. Ale řekla bych, že Večeře s upírem by mohl být start dobré série, přeci jenom tohle byl první díl a čtenář se musel seznámit s trochu jiným upířím světem a Proroctvím. Ne každý čtenář bude z knihy nadšený, ale podle mě si každý najde to svoje, co se mu líbí. Dávám knize pěkné tři hvězdičky a věřím, že další díl bude lepší, protože spoustu věcí zůstalo nevyřešených.  





  • Na závěr bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Knižní klub za možnost získat pracovní výtisk. Děkuji!
  • zdroj obrázků: weheartit

2 komentáře:

  1. Zvláštní, ale mám na 98% stejný názor jako ty. :D Nesouhlasím s tím, že by některé pasáže mohla vynechatm, mně se to líbilo. :) A na mě Kaspar dojem udělal. Jinak jsem si všimla stejných věcí jako ty. Rozpolcené postavy, originalita vs. klišé apod. :) Knížka se mi líbila, jen nevím, co si myslet. Je tam zkrátka něco, co celkový dojem trochu kazí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co jsem tam četla, tak všichni mají vesměs stejný názor. :D Sama nemůžu pochopit, že tam bylo dost věcí, které mi vadily a nelíbily se mi a na druhou stranu má knížka takové kouzlo, že mě na ní něco upoutalo. Jsem zvědavá, jak se autorka popere s dalším díle, škoda, že vyjde až za dlouhou. :(

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář. :)