Pokrevní pouta

Autor: Richelle Mead

Originální název: Bloodlines

Ze série: Pokrevní pouta

Díl: první

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 350

Doba četby: 2 dny

Oficiální anotace:

Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného.
Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnou uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí.
Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev…

Můj názor:

Řekla bych, že Pokrevní pouta byla pro mě nejvíce očekávaná kniha roku. Taky jsem se hned o Vánocích na ni vrhla a četla, četla a četla… Rozhodně nezklamala.

Z Akademie Svatého Vladimíra se přesuneme až do Jižní Kalifornie - do Palm Springs, kde by vampýry rozhodně nikdo nečekal. Změna prostředí ani změna hlavní hrdinky mi nevadila a to jsem z toho měla strach.

Sydney je rozhodně úplně jiná než Rose, na to se rozhodně musíte připravit. Prostě nebe a dudy. U ní žádnou unáhlenost rozhodně nenajdeme. Všechno si dlouze promýšlí, dokonce i to co řekne. Prostě takhle k tomu byla vychována, ale už ke konci knihy byly vidět náznaky Adrianova vlivu. Určitě se dočkáme Sydneiny velké změny, jen to chce čas…

Adrian je prostě Adrian. I když se jeví jako ignorantský zmetek, rozhodně se pod tou tvrďáckou slupkou schovává něco dobrého - je to vidět v VA a teď i v Pokrevních poutech. Jeho věčně vlezlé poznámky skvěle oživovaly knihu. Jen mi je ho trochu líto, co na něj Richelle přichystala do budoucna.

Jediné co bych vytkla je to, že když znáte Richellino myšlení, hned odhalíte pachatele, sice nevíte jistě, jestli za tím stojí, ale většinou se strefíte. I když musím přiznat, že vraha mladých studentek jsem netipla tak přesně, ale byl mezi mými podezřelými. Ale dodavatele do tetovacího salonu jsem věděla hned, jen jsem si v průběhu knihy své podezření utvrdila.

Pokrevní pouta jsou dobré oddychové počtení. Moc se v nich neděje, ale na posledních sto stranách se to rozjede a navíc, myslím, že v dalším díle se máme na co těšit. Poslední věta toho slibuje hodně!

Knihu hodnotím pěti hvězdičkami. Má velký potencionál a domnívám se, že bude konkurovat originální předloze - Vampýrské akademii.

Moje hodnocení: