úterý 10. června 2014

Hon

Autor: Andrew Fukuda
Originální název: The Hunt
Ze série: Hon
Díl: první
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 304

Zavládne děsivé ticho. „Je tady arogance a ignorance. Zvláštní, jak jsou vždycky spolu. Nesmíte zapomínat, kdo jste. Dostalo vás sem štěstí, ne zásluhy či prokázané schopnosti. Ničím jste se o pobyt tady nezasloužili. Pouhé štěstí. A teď se procházíte po ústavu a myslíte si, že vám to tady patří…“


Oficiální anotace:
Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.
Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.

Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Stručný děj

Svět se od základu změnil – lidská populace (neboli glupani) téměř vymizela a na vrchol potravinového řetězce se dostali upíři a říkají si Lid. A byli to právě oni, kteří ve velkém lovili glupany a způsobili, že téměř vyhynuli.
Gen je jeden z mála glupanů, vlastně žádného jiného svého druhu nezná. Díky utajení a přísným pravidlům, které dodržuje, může žít mezi upíry, i když si je vědom, že stačí jedna chyba a jeho pravá totožnost bude prozrazena a on bude nekompromisně zabit. Jenže k jeho smůle je po několika letech vyhlášen hon na glupany a ironií osudu se Gen ocitne v jádru dění a tak se bude muset hodně snažit, aby se neprovalilo, kdo doopravdy je.


Názory a dojmy

Kniha mě zaujala hned po tom, co jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet. Řekla bych, že měla slušnou reklamu a hodně čtenářů se díky ní o téhle knize dozvědělo, což je hodně pozitivní. Je to už dlouho, co jsem četla něco o upírech, ale docela jsem se na příběh těšila a byla jsem zvědavá, jaký příběh doopravdy bude, protože příběh je v mnoha věcech odlišný.

Jak už jsem zmínila, kniha je svým pojetím světa zcela výjimečná. K moci se dostali upíři a lidi jsou pro ně pouhou potravou. Už tohle je trochu nové, v jiných příbězích většinou lidi o existenci upírů vůbec netuší nebo s nimi koexistují. I upíry pojal autor jinak než novodobí autoři – nejsou to žádní svatouškové, ale za to strašně moc lační po krvi, hoří na slunci, spí vzhůru nohama, slintají a když jim přijde něco vtipného, tak se škrábají na zápěstí. Hlavně tímto je příběh originální a zajímavý, bohužel dle mého názoru to autor nedokázal úplně prodat. Klidně mohl zaběhnout více do detailů, uvítala bych, kdyby tam byla trocha historie a vysvětlení kdy, jak, kde a proč upíři přemohli lidi a začali je lovit.

Změnou bylo i to, že hlavním hrdinou je kluk, který i příběh vypráví. Gen se snaží žít ve společnosti upírů a předstírá, že je jeden z nich a to se mi daří skoro bez úhony. Gen na mě neudělal skoro žádný dojem, přišel mi takový divný. Do teď jsem nepochopila, jestli se sám řadil mezi upíry nebo lidi, protože jednou mluvil o tom, jak nesmí zapomenou, že je člověkem, ale vzápětí se řadil mezi upíry a mluvil o nich a sobě jako „my“. Často jsem se v něm nevyznala, ale na konci knihy si mě začínal získávat, takže mě možná v dalších dílech příjemně překvapí.

Další důležitou postavou byla Záře. Genova spolužačka, které se líbí a ona se líbí jemu, ale on to nesmí dát najevo, což je pochopitelné, když jsou každý z jiného těsta a jemu by hrozilo, že ho odhalí. Ale právě Záře se mi líbila a asi díky ní jsem knihu ze začátku neodložila.

Začátek příběhu je docela utahaný, ne že by byl úplně nudný, ale nic mě nenutilo, abych knihu nepřetržitě četla, ale na druhou stranu se jedná o první díl a autor si musel připravit prostor. Až když se začalo chýlit k lovu, tak mě to trochu chytlo. Příběh začal být zajímavější a napínavější a konec mě nakonec odrovnal, ten jsem musela přečíst na jeden zátah. Škoda, že se jednalo o posledních cca dvacet stránek.

Hodnocení


Hon bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst něco nového a mají rádi upíry. Řekla bych, že kniha má dost velký potenciál, ale zpracování trochu pokulhává. Příběh má něco do sebe, je napínavý, akční, nechybí ani trochu romantiky, ale je takový nedodělaný, autor si s tím mohl pohrát víc. Každopádně byl konec velmi dobrý a jsem zvědavá na další díly, ale přesto knize dám pouze dvě a půl hvězdičky. 



  • Na závěr bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Děkuji!
  • Zdroj obrázků: weheartit

4 komentáře:

  1. Knihy o upírech mám ráda a Hon si plánuji přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na Hon se těším a doufám, že se mi bude aspoň trochu líbit. Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pekná recenzia.:) Kniha ma až tak nezaujala, ale možno si ju niekedy prečítam.

    OdpovědětVymazat
  4. Chystám se na tuto knihu a moc se těším :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář. :)