Polibek pro Annu

Autor: Stephanie Perkins

Originální název: Anna and the French Kiss

Ze série: Polibek pro Annu

Díl: první

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 336

Vede mě do dvora a já přitom využiju příležitost a obdivuju jeho pozadí. Kallipygos. Něco lepšího než Notre-Dame existuje.

Oficiální anotace:

Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců, které kdy Anna potkala…

Stručný děj

Příběh se odehrává (podle některých lidí) na nejromantičtějším místě na světě, v samotném srdci Francie – v Paříži. Právě sem byla sedmnáctiletá Anna poslána, aby tu strávila jeden rok na škole, aniž by uměla žblepnout jediné slovíčko francouzsky. Komu by se chtělo do cizí země, kde nezná tradiční kulturu, jazyk ani žádnou spřízněnou duši, která by jí pomohla začlenit se do kolektivu. Ale hned po příjezdu se Anna skamarádí s několika lidmi, se kterými by si mohla rozumět po zbytek toho příšerného školního roku a hlavně, když se setká s Étiennem, uvědomí si, že tenhle školní rok by nemusel být úplně špatný.

Jenže nahlas to říct nemůžu, protože je to můj kámoš. A kámoši nenechávají dělat svý opilý kámoše závazný prohlášení a nečekají od nich, že se podle nich budou druhý den řídit.

Názory a dojmy

Po téhle knížce jsem pokukovala už strašně dlouhou dobu. Řekla bych, že jsem si jí chtěla přečíst už od jejího vydání, ale nějak jsem k tomu nenašla čas nebo jsem si pořídila jiné knihy. Až když jsem šla mamce pro knížky do knihovny a uviděla tam Annu, nemohla jsem ji tam nechat a už jsem si ji nesla domu. A jak se mi líbila? Tak moc, že tenhle skvost musím mít doma a napíšu si o něj Ježíškovi, aby mi ho přinesl pod stromeček.

Už jen díky místu, kde se příběh odehrává, byla kniha pro mě lákavá. Paříž – to je jeden z mnoha mých snů, kam bych se jednou chtěla podívat. A nejen místem je kniha zajímavá. Hned od prvního řádku jsem věděla, že se mi příběh bude opravdu líbit. Protože je napsan lehce, vtipně a mile a vyprávění na mě zapůsobilo okamžitě a myslím, že nejsem jediná. Styl psaní bych přirovnala ke Katce Petrusové, která píše podobně jako Stephanie – umí příběh napsat s nadhledem, s lehkostí a mile, že je nemožné knížku jen tak odložit.

Ale největší zásluhu, proč se kniha tolik líbí jsou postavy, které jsou fantastické. Hlavní hrdinka Anna je sedmnáctiletá holka, která se tak doopravdy chová. Kolikrát jsem v ní viděla sebe nebo svojí kamarádku, protože takhle se většina náctiletých chová. Autorka z ní neudělala nejkrásnější holku v okruhu deseti kilometrů, ani nadprůměrně inteligentní studentku, ale je normální holka. Tohle bude jeden z důvodů, proč se kniha tolik líbí – je reálná a proto může každá druhá čtenářka snít, že i jí se něco podobného stane.

I když nejvíce vás asi zaujme Étienne, i já jsem mu propadla stejně jako Anna hned od prvního okamžiku. Nejenže je vtipný, pěkný, má charisma… (za tečky si dodejte to, co okouzlí vás, protože on to rozhodně má :)), ale nevím, jak to přesně popsat, ale možná poprvé jsem měla pocit, že opravdu čtu knížku o sedmnáctiletém klukovi. Pokud jste příběh četli, tak asi víte, co tím myslím.

Ale nejvíce se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat vztah mezi hlavními hrdiny. Vůbec nic neuspěchala (spíš jsem si říkala, když už to konečně ti dva dají dohromady), jejich vztah měl vývoj – nejdříve se skamarádili a až postupně se k sobě dostávali. To se mi opravdu líbilo, protože takhle většina autorů nepíše. Většinou se oba do sebe zamilují na první pohled, protože přeci cítí, že k sobě patří, když se pohnula země/podlomila se jim kolena/motýlci jim lítaly kolem žaludku. Podle mě si dva musí k sobě najít cestu, poznat se a porozumět si, než nebudou moct bez sebe žít.

„Rovnáš všechno, co položím.“ Kývne k mým rukám, které právě upravují slona. „Nebylo ode mě slušné sem přijít a sahat ti na věci.“

„To je oukej,“ řeknu rychle a nechám figurku figurkou. „U mě můžeš šahat, na co chceš.“

St. Clair ztuhne. Než si uvědomím, co jsem právě řekla, všimnu si, jak mu po obličeji přeběhne pobavený úsměv. Takhle jsem to zrovna nemyslela.

Hodnocení

Pokud jste to ještě nepochopili nebo čtete pouze hodnocení, tak vám Polibek pro Annu rozhodně doporučuji. Mohli byste říct, že se jedná o další dívčí románek, který je vystavěný na tom stejným jako ostatní knížky z červené knihovny. Svým způsobem máte pravdu, ale zároveň se tak moc mýlíte, protože tenhle příběh má všechno a ještě víc. Za sebe dávám plný počet a nemůžu se dočkat, až tuhle knížku budu mít doma a budu se s ní moct chlubit.

• Zdroj obrázků: weheartit