Posuď knihu podle obalu (22)

Nedělní meme, které má pod palcem Syki. Cílem je vybrat si jednu knihu a ohodnotit její obálku, jak na mě zapůsobila jestli se mi líbí/nelíbí. Budu ráda, když se také zapojíte a napíšete svůj názor.

Název: Padesát stínů Evy
Autor: Rossella Calabró

Datum vydání: říjen 2013
Nakladatelství: Práh

Oficiální anotace:

V každé ženě je nejméně padesát (tisíc) odstínů, stínů a nedokonalostí, které ji činí vnitřně bohatou a zároveň nepochopitelnou pro druhou stranu vesmíru.

V každé ženě je nejméně padesát (tisíc) odstínů, stínů a nedokonalostí, které ji činí vnitřně bohatou a zároveň nepochopitelnou pro druhou stranu vesmíru.

V této knize budu hovořit pouze o padesáti stínech, což je číslo, které je momentálně velmi v módě. A co myslím těmi stíny? Mám na mysli trochu tè emotivní nadváhy, kterou všechny v sobě máme a která z nás často dělá přecitlivělé, komplikované specialistky na horor, který nám v duchu vitane vždy, když náš vyvolený neodpovídá na esemsky (už mě nemiluje a/nebo už píše jiný), kamarádka nás upozorní, že vypadáme trochu unaveně (unaveně? Chceš snad říct hrozně, ne?) nebo když nám váha ukáže o deko víc (bože, já jsem tlustá!).

Padesát stínů Evy vám nabízí stoprocentně přirodní prostředek, který vřele doporučujeme na ty naše vnitřní stíny. Jmenuje se sebeironie. Ta nejen že činí naši pleť krásnější jako každý úsměv, ale je také tou nejmocnější zbraní, co existuje, při svádění. Lepší než botox. Ty nejodvážnější či nadmíru optimistické by mohly dát přečíst tuto knížku vlastním Adamům. Možná by pak (kéž by!) muži pochopili ledacos o ženách.

Naděje umírá poslední. Ach, ještě jedna věc, milé Evy, a už je to oficiální: dokonalost je pěkná hovadina.

Můj názor: Nečetla jsem Padesát odstínů šedi a ani se nechystám k přečtení téhle knihy, obálka mi ani nepřijde nijak překrásná, ale přijde trefná, pohotová a vtipná. Nevím, jaký na to mají názor fanoušci původní série, ale mě obálka pobavila, takže asi splnila svůj účel.