Žena v černém

Autor: Susane Hill

Originální název: The Women in Black

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 144

Oficiální anotace:

Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!

Stručný děj

Arthur Kipps pracuje jako právník v jedné kanceláři v Londýně. Protože je ze všech nejmladší, dostane práci - vyřešit pozůstalost po paní Drablowové -, do které se nikdo nehrne, aniž by řekl proč, ale přesto práci přijme. Proto musí odjet do malé městečka Crythin Gifford, ale není zde přivítán tak, jak by čekal. Lidé po něm hází kradmé pohledy, šeptají si a kdykoli přijde blíž, hovor utichne. I když je znepokojen, uvědomuje si, že do města přijel za jasným cílem, proto se odebere do domu u Úhořího močálu, kde paní Drablowová bydlela. Hned první noc se v domě začnou dít divné věci a chce jim za každou cenu přijít na kloub.

Názory a dojmy

Ani nevím, kdy a jak jsem na knihu poprvé narazila. Asi to bylo před filmovou premiérou, to mě kniha poprvé zaujala a dostala se mi do podvědomí, ale až letos v dubnu jsem si jí pořídila v bazaru, i přestože na hororové příběhy moc nejsem – jsem tak trochu strašpytel. Příběh jsem začala číst hned v dubnu a i přes to, že je kniha útloučká, dokončila jsem četbu až teď o prázdninách.

Příběh se odehrává v deštivé Anglii, v malém městečku, kde se všichni znají, vidí si do talíře a trápí je společný strach. Každý zatrne hrůzou, když Arthur řekne, že se chystá do domu u Úhořího močálu, ale nikdo ho nevaruje a ani slůvkem nenaznačí, co se děje a mohlo by se mu stát.

Hlavním hrdinou je právník Arthur Kipps, který v jeden večer vzpomíná na svůj zážitek z mládí. Tahle postava na mě neudělala žádný velký dojem, vlastně vůbec žádný. Dokonce jsem si nepamatovala ani jeho jméno a musela jsem si ho zpětně dohledávat. Abych řekla pravdu, žádná postava z knihy mě nijak neoslovila a neutkvěla mi v paměti.

I přestože mě kniha nijak nezaujala je několik věcí, které můžu na knize vyšvihnout je to, jak Susan dokáže popsat strašidelné prostředí, párkrát se stalo, že jsem měla divný pocit, byla jsem trochu vyděšená a „dýchala“ na mě atmosféra z knihy. I když občas mi předlouhé popisy přišly nudné a občas bych nejraději přeskočila dlouhý kus textu. Největší problém pro mě bylo jen se soustředit na čtení, abych myšlenkami neutíkala jinam a věnovala se textu. Několikrát se mi stalo, jak jsem se přistihla, že jsem myslela na něco jiného a musela jsem se v textu vracet, kolikrát o celou stránku (!).

I konec mě dokázal trochu překvapit, i když většina hororů je vystavena na tomto principu, čekala jsem konec trochu jiný, ne tak tragický. Ale ani ten mi nevynahradil dlouhý rozjezd, kdy se nic nedělo a hlavní hrdina pouze spekuloval a to ještě jenom trochu. Vlastně až na několika posledních stranách se začne něco dít, jenže jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo a je po všem, všechno vyřešeno, tečka.

Hodnocení

Od knihy jsem čekala něco úplně jiného a myslela jsem si, že po jejím dočtení budu několik dní vyděšená a budu nad příběhem dumat, ale tak se nestalo. Snad jsem byla jen ráda, že už to mám za sebou a neválí se mi na poličce dlouho rozečtená kniha. Duchů se bojím ze všech nadpřirozených bytostí asi nejvíce, ale nic to se mnou neudělalo. Možná, že kdybych knihu četla, když bych byla v noci doma sama, zapálila si svíčku a dala se do čtení, třeba by na mě kniha působila jinak, ale nemělo by dobré hororové knížce stačit, že jí čtu, když je venku tma? A proto dávám knize jen jednu hvězdičku. Věřím, že příběh může zaujmout někoho jiného, ale mě si nezískal.

• Zdroj obrázků: Weheartit